Tohle město jsme postavili my

Představy o tom, jak budou vypadat města budoucnosti, obvykle bývají dramatické. Součástí těchto fantastických vizí života v jednadvacátém století bývají létající auta, teleportace lidí, holografické obrazovky a úžasné budovy ze skla a oceli. A pak existují rovněž vize budoucího průmyslu, v nichž roboty vyrábějí to, co kdysi vyráběli lidé.

Realita však, alespoň doposud, byla poněkud odlišná. K velkým změnám nedochází v životě jednotlivých lidí, ale spíše na úrovni celých měst. Nemění se ani tak způsob naší interakce se světem, to spíše technologie proměňuje způsob, jakým svět vstupuje do interakce s námi. V poslední době jsme proto svědky vzestupu tzv. „chytrých měst“. Jedním z nejlepších příkladů tohoto trendu je pak jihokorejské Songdo.

Songdo začalo z ničeho: v roce 2000 tu nebylo nic, jen pobřežní močály nedaleko Inčchonu. O pár let později zde s pomocí milionů tun písku a betonu a mnoha hodin práce vyrostlo celé nové město. Od počátku bylo navrženo jako „chytré“, takže do jeho struktury bylo začleněno vše, co takové chytré město vyžaduje.

„Největším zázrakem je to, že toto město vůbec existuje,“ říká Colin Marshall, esejista a tvůrce televizních pořadů sídlící v Soulu. „Nejen, že se celé město podařilo naplánovat a vybudovat rychleji, než se v mnoha západních velkoměstech podaří dokončit jediný projekt, ale navíc vše stojí na místě, kde dříve nebyla ani pevná půda pod nohama.“

Možná nejsilnějším dojmem v rámci celého projektu působí jeho udržitelnost. V Songdu se nachází 106 budov s certifikací LEED (Leadership in Energy and Environmental Design), což znamená, že tyto budovy dosahují vysoké efektivity při využití zdrojů. Mají nižší spotřebu vody a vysoce pozitivní dopad na emise skleníkových plynů. Jejich obyvatelé mohou snadno sledovat a optimalizovat svou spotřebu energie, neboť veškeré inženýrské sítě lze řídit a analyzovat na jediném panelu v bytě či kanceláři.

Dalším momentem, který ukazuje na důležitost environmentálních otázek v Songdu, je množství zeleně. Město je postaveno kolem ústředního parku. „Díky tomu je betonová džungle mnohem snesitelnější,“ vysvětluje fotografka Maria Teresa Bilotta, která je ve městě na návštěvě kvůli svému projektu.

Další významnou inovací je systém nakládání s odpady. Jakkoli to není na první pohled kdovíjak vábné téma, dopad tohoto systému na životní prostředí i obyvatele je naprosto převratný. Namísto recyklace na úrovni jednotlivců a domácností je celý proces zcela automatizován. Systém z celkového objemu odpadů vytřídí vše, co lze recyklovat, a dopraví to na speciální místo. To znamená, že nemůžete zmeškat vyvezení odpadu, ulice nehyzdí popelnice a také nedochází k plýtvání. Celý systém řídí pouhých sedm lidí a obejde se zcela bez popelářských vozů.

Díky senzorům a dalším zařízením je vše ve městě bezpečné a efektivní. Doprava je pod dohledem a semafory se namísto využití tradičních časovačů přizpůsobují skutečnému množství vozidel v ulicích. Podzemní snímače dokážou odhalit nebezpečí zemětřesení a varovat obyvatele. Policie má pod kontrolou městský prostor a díky živému kamerovému pokrytí dokáže v případě potřeby rychle zneškodňovat případné zločince. Pouliční osvětlení se přizpůsobuje přítomnosti chodců a osvětluje chodníky jen podle skutečné potřeby, čímž šetří elektřinu.

Ještě více propojeny než město samo jsou domácnosti. Společnost Cisco vyvinula videosystém, který umožňuje obyvatelům vzájemně komunikovat, objednat si videokurz jógy či třeba nakupovat.

Všechno ale nebyla jen procházka růžovým sadem, neboť nárůst počtu obyvatel nedosáhl očekávaných hodnot. Je tomu tak zčásti vinou vzdálenosti od hlavního města Soulu. Existuje určitá naděje, že by mohlo být vybudováno vysokorychlostní železniční spojení, avšak v současnosti trvá cesta mezi oběma městy více než hodinu, což řadu potenciálních obyvatel odrazuje. „Samotná novost Songda do jisté míry popírá výhody městského života, jež developeři inzerují,“ říká Marshall. „Působí to tu dojmem rychlého ale zároveň neorganického růstu. To lze pochopit, pokud vezmeme v úvahu, že se město vynořilo z ničeho v tak krátké době. „Jenom čas může Songdo proměnit v místo s výraznější identitou,“ dodává.

Tato tendence je nicméně patrná již v současnosti. Přesto, že jde o vizi budoucnosti, již dnes se objevují semínka kultury. „Pokaždé, když do Songda přijedu, uvědomuji si, jak něco z typických korejských vlastností prorůstá do mezinárodního urbanismu – babičky v parku prodávající sušené chobotnice, fontány ve tvaru dětí čurající do kanálů či třeba zvláštní korejská angličtina vývěsních štítů.“ To vše pomáhá vytvářet charakter Songda a doplňuje čisté linie skleněných a ocelových budov.

Tento experiment v podobě města lze zatím hodnotit jako úspěšný. Jsou zde nepochybně věci, které by bylo možno vylepšit a z nichž se lze poučit, ale jako doklad funkčnosti konceptu je to úžasné. „Bezpochyby to vypadá jako město budoucnosti,“ dodává Marshall.

Jasná zatím není reakce měst a průmyslových odvětví z jiných částí světa. To, co se podařilo v Songdu, totiž lze koneckonců upravit a přizpůsobit jakýmkoli potřebám – od továrny po tematický park. Teď jde o to zaměřit se na data, poučit se z nich a využít chytrý přístup v budoucnosti i v jiných prostředích. To, co budoucnosti schází v oblasti fantastických létajících aut a teleportace, to na druhou stranu dohání tím, že vytváří chytrý, udržitelný a velmi efektivní svět.

Co se rozumí pojmem chytré město?

Chytré město je urbánní oblast, v níž slouží technologie k zajištění toho, aby vše fungovalo co nejhladším a nejefektivnějším způsobem a město zároveň bylo plně udržitelné. To vše je možné díky technologii velkých dat (Big Data) a internetu věcí. V současnosti jsme pak svědky toho, že čím dále více stávajících měst a městeček zavádí nové technologie, jejichž prostřednictvím začleňují nové chytré prvky do starých míst.

Mezinárodní obchodní čtvrť Songda

Jak to vidí Sandvik Coromant

Skutečný dopad chytrých měst zůstává zatím otevřenou kapitolou, nicméně způsob jejich fungování může bezpochyby inspirovat různá odvětví i podniky. Ona chytrost totiž nespočívá v městě samotném, ale v technologii, která za ním stojí, přičemž nejvýznamnější hnací silou v pozadí je internet věcí. Hovořili jsme s Janem Edvardssonem, tržním analytikem společnosti Sandvik Coromant, o tom, jak se tyto pokroky uplatňují v oblasti výroby.

„V současnosti je mezi oběma těmito oblastmi řada podobností,“ říká Edvardsson. „Stejně jako chytrá města a jejich infrastruktura, přemýšlí i výrobní průmysl nad tím, jaký dopad na procesy či fungování světa může internet věcí přinést.”

„Internet věci proměňuje svět kolem nás a, společně s velkými daty může jít o obrovskou sílu,“ vysvětluje Edvardsson. V oblasti výroby to bude znamenat využití čidel, která uživatelům poskytnou cenná data. „I ve výrobě se používají snímače,“ říká. „Díky technologii CoroPlus jsme schopni sledovat obráběcí nástroje, streamovat data, zpracovávat je a analyzovat. Dokážeme optimalizovat každý proces a z dlouhodobého hlediska snižovat náklady.

I proces výroby je díky tomu mnohem udržitelnější,“ pokračuje. „Díky optimalizaci lze omezit dobu provozu strojů i zajistit, aby fungovaly co nejefektivněji. Udržitelnost je tak jednou z hlavních hnacích sil a internet věcí cestou, jak dosáhnout výsledků.“

Stejně jako u každé nové technologie je především u připojených zařízení hlavním problémem zabezpečení. Infrastruktura chytrých měst nesmí být zranitelná hackery, a to samé platí i pro výrobu.

„Základní problémy jsou stejné,“říká Edvardsson, „avšak u výrobního průmyslu je zabezpečení naprostou prioritou, neboť má zásadní dopad na bezpečnost zaměstnanců. Je tudíž pochopitelné, že všechny výrobky Sandvik procházejí rozsáhlými testy ověřujícími jejich bezpečnost.“

Budoucnost nedokážeme předvídat, avšak již je zřejmé, že stejně, jako se chytrá města zdají být posly budoucnosti, změní technologie, na nichž jsou postavena, způsob naší práce.